Vážení čtenáři, doufám, že následující text bude pro vás alespoň trochu zajímavým čtením a další inspirací pro muškařské výlety. Na těchto stránkách už byla popsána pěkná řádka revírů, ale doposud jsme neměli moc šancí poznat revíry dvou zemí, a to Švýcarska a Francie. Budu se snažit přinášet vám v následujících měsících poněkud více informací ze země helvétského kříže a galského kohouta.

Začněme tedy Švýcarskem a povídáním o systému povolenek a provozování muškaření. Dá se říci, že pochopit, jak funguje, není složité, ale je potřeba si uvědomit, že něco jako celosvazová povolenka neexistuje. Švýcarsko je konfederace a každý kanton, jichž je celkem 24, si upravuje systém rybolovu po svém a vydává své povolenky a rybářské řády. Letos jsem si obstaral povolenky na kanton Ženeva a Fribourg. Zatímco v ženevském kantonu platí poměrně jednoduchá pravidla, i když velmi striktní (např. úlovek lipana je omezen na 5 ks ročně a je zákaz brodění v období tření lipana), v kantonu Fribourg je rybářský řád rozsahem i ustanoveními podobný našemu, i když nezná rozlišení na pstruhové a mimopstruhové vody. Zároveň je vydáván i soupis revírů a rovněž se na konci sezony odevzdává přehled o úlovcích. Roční povolenky se dají pořídit na kantonálním uřadě na příslušném referátu ochrany vod a přírody, jednodenní pak na policejních stanicích.

V tomto článku se zaměřím na řeku Sarine v kantonu Fribourg. Sarine vytéká vysoko v horách v Kantonu Wallis (zde se jmenuje Saane) ze Sanetschsee v nadmořské výšce 2034 mnm. Na své asi 100km pouti protéká několika jezery, z nichž asi největší je jezero Gruyere, a také středem města Fribourg. Letos jsem navštívil tuto řeku celkem 4x a vždy na středním toku mezi jezery Gruyere a Lessoc, což je asi 20km úsek. Ve skutečnosti se nejedná o přírodní jezera, ale o uměle vybudované přehrady.

Pro Sarine je charakteristická kalcitová voda, bohatá na potravu, dostatečně okysličená a studená po celý rok. Rovněž jsem zaznamenal poměrně nestálý průtok, přičemž mnohokrát se řeka stávala nepřebroditelnou. Obvykle při zvýšené hladině a zakalené vodě byl apetit ryb velmi patrný. Naopak při jedné z vycházek byla voda téměř čirá s menším průtokem, pravděpodobně způsobeném úmyslně sníženým výtokem z horní přehrady - aktivita ryb byla skoro nulová. Za každého potočáka jsem se tehdy velmi radoval. Připomínalo mi to chování ryb na Dyji. Tam se taktéž aktivita zvyšovala, pokud upouštěli vodu z Vranovské přehrady.

Z ryb se dali chytit výhradně potočáci, ani jeden lipan, duhák, siven či tloušť a co se týče počtu, průměrně kolem 25 ryb za vycházku, ale jen asi na dva kusy dosahující 30 cm. Přemluvit většího se mi bohužel nepodařilo, i když jsem přesvědčený, že nějaký ten mohykán se v Sarine určitě skrývá. Na jednom místě bylo totiž viděl mohutné šplouchnutí, které připomínalo útok velkého pstruha.

Při průzkumu dna a vodního hmyzu mne překvapil obrovský výskyt blešivců, taktéž larev chrostíků a v menší míře i jepic. Problémem této řeky ale určitě bude doba, po kterou je v řece dostatek potravy. Sněhové vody ustupují až koncem května, a pstruzi tak mají určitě málo času se pořádně "vykrmit". Tímto si vysvětluji průměrnou délku ulovených ryb asi kolem 18 cm.

Nejvíce ryb se dalo přesvědčit na kombinaci olivového jiga na přívěsu a zatíženého růžového bobeše na konci. Ani při jediné vycházce ryby výhradně nesbíraly, a tak suché mušky zůstaly raději v krabičce. Pouze sporadické úlovky jsem zaznamenal na mokré mušky - královského kočího nebo greenwells glory, stejně tak nymphy jako zaječí ouško či bažantí ocásek nechávaly pstruhy celkem netečné. Možná stálo za pokus vyzkoušet třeba apetizera nebo jiného streamera, ale to zase až příště.

Co se týče muškařů, až na jednoho zoufalého Španěla muškaři jakoby vymřeli. O něco více bylo plechařů a červařů, ale pořád se nejednalo o zástupy masachtivých rybářů. A tak celodenní výchazka k vodě se obvykle proměnila v pohodovou záležitost, při níž se člověk kochal nádhernými peřejemi a mohutnými štíty hor. A jak jinak zakončit nádherný den u vody než nad lahví walliského syrah, sýra Gruyere a plátky sušeného hovězího.

Abych vás trochu nalákal, tak příště bude povídání o jiné hezké alpskě řece - Sense. A budete se možná divit, ale nebude to o pstruzích, ale o parmách.