Při četných návštěvách nádrže v Koutech v roce 2005, zvláště na jaře, jsem si jako mnoho jiných všimnul několika obrovských pstruhů, kteří majestátně proplouvali kolem břehů, ale nedali se téměř chytit. Nemohlo mi uniknout, že jsou "vyzdobeni" menšími nebo většími fleky od plísně. Tyto ryby neměly zájem o potravu a pomalu hynuly. Postupně jsme je nacházely s nafouklými břichy a v různých stádiích rozkladu v příbřežních travách. Bylo nám všem jasné, že za to mohou lidi, kteří je ulovili a kteří buď nemají zkušenosti s šetrným zacházením s rybou, kterou chtějí nebo musí pustit, anebo lidi, kterým je to absolutně jedno. Buďto rybáři neznalí a nebo rybáři bezohlední, sobečtí, omezení, úzkoprsí. Mnoho z nás vidělo, jak někteří vláčí chycené ryby po břehu a po uvolnění z háčku je skopnou do vody.

Když jsem viděl v únorovém čísle letošního Rybářství fotografii muškaře, který svírá v náručí sedmdesátku duháka, nemohl jsem si odpustit zmínku v jednom komentáři na MOLu. Udělal jsem to schválně a byl jsem zvědav na reakci. Obávám se totiž, že mnoho jinak skvělých lidí a muškařů má jen velmi omezené znalosti a zkušenosti, jak zacházet s ulovenou rybou, kterou následně pouští. Tito borci bojují za rozšíření metody Catch and Release, po česku chyť a pusť, a na druhou stranu si neuvědomují, že manipulují s rybou nevhodně a způsobují ji nevratnou újmu, díky které ryba zakrátko uhyne. V tomto ohledu chybí u nás jakákoliv osvěta, a to nejen ze strany Svazu, ale i ze strany rybářských médií.

V proudné, okysličené a naprosto čisté vodě si rybář může k rybě dovolit mnohé. Ryba má velkou šanci na přežití. Díky dostatku kyslíku se z těla ryby odbourá kyselina mléčná vzniklá při zdolávání. Díky čistotě a nízké teplotě vody nedojde k zaplísnění povrchu těla na místech, kde se poškodila ochranná vrstva slizu. Vrstva se zakrátko obnoví. Přesto je třeba se i zde k rybám chovat co nejšetrněji a nejohleduplněji, chceme-li je pustit a umožnit jejich chycení dalším kolegům, případně jejich rozmnožování.

Na stojácích je situace jiná. Voda je podstatně teplejší a kyslíku je mnohem méně. V teplých měsících kriticky méně. Voda není křišťalově čistá. Jakékoliv i nepatrné poškození povrchu je okamžitě napadáno plísní. Vystresovaná ryba se mnohem hůře a déle vyrovnává s nadbytkem kyseliny mléčné, která se ji nahromadila ve svalech po dlouhém a únavném boji. I minimální chyba rybáře má za následek uhynutí ryby.

Když mi kamarád kdysi půjčil několik VHS kazet o muškaření na stojácích ve Velké Británii, byl jsem velmi překvapen, kolik času záznamu je věnováno správnému zacházení s ulovenou rybou a jejímu následnému puštění a jak detailně je to probráno. Stejně tak je to i ve většině knih o muškaření, pocházejících z této země.

Mnoho rybářů se domnívá, že metoda C&R je moderním výstřelkem několika bláznů. Že jde o promyšlený trik provozovatelů komerčních revírů. Zvláště na pstruhových revírech je tato domněnka absolutním omylem, který má a ještě mít bude na muškařskou obec osudový dopad. Pouštění chycených pstruhů obecných a lipanů by mělo být pro všechny soudné rybáře pravidlem. Je tedy nezbytné se zabývat tím, jak to dělat, aby to přineslo kýžený efekt a ne zhoubu. Nám všem, kterým záleží na tom, jak budete svého krásného koníčka v budoucnu provozovat, to přece nemůže být jedno.

Na prvním obrázku (zdroj: časopis Rybářství) je i přes horší kvalitu snímku dobře patrné, že rybář má rybu položenou na předloktí schovaném v rukávu fleecové bundy a s největší pravděpodobností ji i opírá velkou částí těla o muškařskou vestu. Z obrázku je také patrné, že den byl slunečný a rybářovo oblečení nebylo mokré. Můj názor je, že tak jednoznačně došlo k poškození ryby a tato patřila k jedincům, o kterých jsem psal na začátku. Takovéto držení ryby byste rozhodně něměli napodobovat.

Rád bych také uvedl, že nejde o osobní zášť nebo závist. Osobně onoho pána neznám, nevím o něm zhola nic a nemám ani potřebu to měnit. Navíc po kolegově úpravě obrázku již stěží někdo rybáře identifikuje. Na základě fotografie, kterou poskytl ke zveřejnění časopisu Rybářství, jsem chtěl pouze upozornit na věc, která se netýká jen mne, ale i všech ostatních rybářů, kteří do Kout jezdí.

Přikládám ještě fotografii jiného lovce, z jiného dne, podobné ryby, ze stejné lokality. Foto jsem nepořídil já, ale byl jsem osobně u toho. Když člověk chce, jde to i jinak. Na rozdíl od prvního snímku rybář podržel rybu těsně nad vodou. Není třeba rybu mačkat v náručí. Lovec na snímku není žádný drobeček. Měří dva metry a váží přes sto kilo. Na rozdíl od prvního snímku lovec tuto rybu nevážil a podržel ji těsně nad vodou jen několik sekund, než byla fotografie pořízena.

Prosba na závěr: když rybu pouštíte, neházejte ji do vody (o kopání je zbytečné se zmínit, to je snad jasné). Podržte ji pod hladinou a pomalu s ní pohybujte dopředu a dozadu, aby voda mohla okysličit žábra. Rybu vypusťte, až v okamžiku, kdy ucítíte její jasnou snahu o odplutí. Zvláště se to týká případů, kdy vyproštění háčku není snadné a ryba se po puštění obrací břichem vzhůru. Také zvažte, prosím, jak slabý vlasec je skutečně potřeba. Se slabým vlascem totiž budete potřebovat mnohem více času na zdolání ryby a ta se pak mnohem více unaví. Následkem vysílení a stresu pak může uhynout i když "na oko v pohodě" odplave. Zvažte, o co Vám jde. CHYTIT nebo CHYTAT !?!. Ryba je náš soupeř nikoliv nepřítel a podle toho se k ní chovejme. Kdo se chce hlavně najíst, nechť zajde do supermarketu. Vyjde ho to podstatně levněji. DÍKY.

P.S.: Šéfredaktor Rybářství pan Urban mi ve stejném čísle Rybářství odpověděl na žádost o možnosti zveřejnění obrázků z tohoto časopisu v tom směru, že proti tomu nic nemá, když bude uveřejněn pramen.