Jak jsem ulovil svého prvního "býčího" pstruha.
Bull trout (Salvelinus confluentus) je siven z čeledi lososovitých žijící na severozápadě Severní Ameriky. Dříve byl znám jako „Dolly Varden“, ale v roce 1980 byl reklasifikován jako samostatný druh. Jméno ryba dostala podle své neobvykle velké tlamy a hlavy. Ryba buď migruje ve velkých vodních systémech nebo zůstává celý život na jednom místě.
Když jsem poprvé v zimě vstoupil do místního „Fly shopu“ v „East Kootenay“, abych získal informace, přišel mě nejdříve pozdravit pes jménem Earl a po té majitel Paul. Po formální, ale příjemné konverzaci mi Paul ukázal na fotografie připíchnuté nad dveřmi a ukázal na rybu podobnou pstruhu duhovému „Westslope Cutthroat trout“, o které mi řekl, že je velmi aktivní při sběru hmyzu a potom hned vedle ukázal fotografii ryby, kterou jsem předtím ještě nikdy neviděl. Vypadala jako siven s obrovskou hlavou a torpédovitým tělem štiky. Byl to Bull trout.
Po jarním tání se řeky poměrně rychle vyčistily, a tak otevření rybolovu 15. června nic nebránilo. První měsíc jsem převážně chytal menší říčky s nádhernými pstruhy „Westslope Cutthroat“, a postupně jsem se začal vybavovat na silnějšího soupeře.
Dal jsem dohromady vybavení: muškařský prut 7 wt, krabičku se šesti 10-15 cm streamery, 0,25mm návazec a větší podběrák. Jednoho rána zabouchl jsem dveře od svého Dodge a vyrazil na nedalekou cestu. Řeka tu paralelně meandruje se silnící, takže není problém někde zastavit a případně dojít kousek proti nebo po proudu.
Zastavil jsem u silničního mostu. Oblékám ledvinku, podběrák za opasek, „bear spray“ (proti medvědům) a sandále. Řeka se tu rozvětvuje do několika samostatných proudů a hlubších tůní. Vlevo je klidnější voda s naplaveným dřívím, uprostřed teče mělký proud a napravo je hluboká tůň s velmi rychlým proudem. Jako první jsem začal na levé straně a brzy podebírám pěkného pstruha. Poté jsem postupně prochytával každé místo s potenciálem držet větší rybu, ale až na pár záběru od menších ryb se nic moc nestalo.
Už jsem to pomalu vzdával, a když jsem se vracel zpátky, všiml jsem si, že v tůni na levé straně leží kláda a za ní voda zatéká pod mostní pilíř. Dal jsem tomu poslední šanci a navázal 15 cm streamer s agresivní černo – červenou kombinací. Nahazoval jsem tak dva metry od sebe a snažil se dostat nástrahu pod kládu a s pomocí proudu pod vymletý pilíř. Zkusil jsem to jednou, dvakrát, dvacetkrát a to, co následovalo bylo ohromující.
Doslova odnikud se zjevilo zelenomodré tělo a zaútočilo na nástrahu. Zasekl jsem a pstruh hned nekompromisně zamířil zpátky pod kládu. Nebyl moc čas přemýšlet, tak jsem se vší silou snažil dostat od pilíře a naplaveného dříví co nejdál. Povedlo se mi ho dostat mimo na otevřený prostor, ale vzápětí si to namířil mezi dalších 5 menších pilířů. Z obavy, že by se mohl omotat kolem pilířů jsem byl na hranici prasknutí vlasce. Nakonec ale vše dobře dopadlo a po několika minutách boje podebírám svého prvního „Býčího pstruha“
